.

Pamatuji ještě doby, kdy počítače nebyly nejen samozřejmostí, ale kdy nebyly vůbec. Doby, kdy chtěl-li jeden dát někomu vzdálenému o něčem vědět, musel vzít obálku, do ní vložit kus papíru s textem, zalepit, ofrankovat a hodit do poštovní schránky, doby, kdy byly nejrychlejším zdrojem písemné komunikace telegramy, kvůli nimž musel jít člověk na poštu, platit jako mourovatý a pak nějaký pošťák dovezl příjemci až domů kousek papíru s nejednou notně zkomoleným textem. Pamatuji doby, kdy jedinými Windows nabízejícími erotiku byly leda tak klíčové dírky u dívčích sprch, kdy byly jedinými viry ty, jež nám způsobovaly neduhy.
vyhledávání na google
Prostě pamatuji dávné časy. Dobu, kdy jsme doma nekoukali na monitor, ale do knížek, kdy jsme běhali venku, namísto abychom klikali myší.
Ovšem i pro mne už je to minulost. Ani já už si dnes nedokážu představit, že bych se snad do těch dob někdy vrátil. Že bych zase seděl někde odříznutý od světa a naslouchal jediné propagandě, potírající alternativní informace.
Dnes už je běžné, že mám doma počítač a že si k tomuto kdykoliv sednu a cokoliv si na něm dělám. A i kdybych se upočítačil, nedokázal bych využít vše, co mi internet nabízí.
A že mi, respektive nám, toho takový internet nabízí! Dlouho bych to tu mohl vyjmenovávat. Ale nebudu, protože to, že čtete tyto řádky, je jasným důkazem toho, že to víte i beze mne.
Prostě žijeme v době internetové. V době, kdy toho lze zvládnout tolik! Pár minut mi třeba stačí a mám letenku zabookovanou u letecké společnosti z druhého konce světa. Klidně i jen o pár minut později mám sehnané bydlení na dovolenou. Stačí pár kliknutí a je to i zaplaceno a já mohu klidně vyrazit na cestu. Klidně proto, že jsem si přečetl na stránkách ministerstva zahraničí, co všechno během té cesty v oné daleké a exotické zemi smím a co nesmím, a hledání takových informací netrvalo ani zdaleka tak dlouho.
hackování html
Až tam pak doletím, dám vědět e-mailem, že jsem v pořádku, a tento je u nás dřív, než bys řekl švec, stejně rychle to na sociálních sítích sdělím kamarádům, včetně těch, které vůbec neznám.
A než se vrátím… Než se vrátím, mohou být pryč všechny peníze z mého účtu a zlomyslný virus mi třeba může na monitoru tvrdit, že mne zablokovala policie za prohlížení nezákonného obsahu, ale jestli zaplatím tam a tam tolik a tolik… A pachatel? Ten může blahořečit internetu stejně jako já. Protože kdo ho kdy najde v tomto virtuálním světě neomezených možností, že?
Prostě nám toho internet dává hodně. A hodně bere. A je jen na nás, aby nám dával jen to nejlepší a nesebral nám veškeré iluze.

Ohodnoťte příspěvek
.